Pravdivý příběh o žluté helmě

Někteří činovníci byli toho dne neklidní. Nervozita pocházela z nového vizuálu SJD. Hlavně starší členové JCS nevěřícně kroutili hlavou: co má helma společného s jazzem?

 Dokonce i mladší inspicient a ředitel muzea dlouho do noci bádal v archivu svého pracoviště, aby ráno zcela znaven prohlásil: nic jsem nenašel...

 Komitét začal pochybovat o výhodnosti nákladné a dlouhodobé spolupráce s tvůrcem vizuálu Antonem Negrem a jeho Okresní montovnou pixelových kompilátů.

Chladnou hlavu zachoval Jarda Čečrdle - chodící encyklopedie jazzu. Byl to on, který s Antonem objevil zapomenutý příběh jazzové zpěvačky Bee Kathether.

 Bee Kathether nastoupila svou kariéru ve 40. letech minulého století, tedy v době kdy vznikal bebop. Právě tento styl ji učaroval. Každý začátek je těžký a v případě Bee to platilo trojnásobně.

Začínala v barech čtvrté cenové skupiny bez větráku. Návštěvníky zajímalo všechno jiné než nesmělý zpěv Kathether. Často se stávalo, že levnou whisky posílení ignoranti vrhali zlostně různé předměty na podium. Po několika šitích hlavy Bee správně usoudila, že takto to dál nejde. Její strýc, technik bezpečnosti práce, ji pořídil slušivou žlutou helmici.

 Od té doby získala zpěvačka potřebnou jistotu a její projev se výrazně zlepšil. Přišly nové lukrativnější nabídky, lepší honoráře. Helmu však neodložila. Důvodem byl právě nový styl - bebop, který často vyprovokoval dělnickou mládež ke zběsilému a radostnému křepčení. Toho s gustem využila metropolitní policie a obušky řádně umravnila dav. Strážníkům s jemnocitem pro spravedlnost bylo vcelku jedno zda mlátí na parketu či na pódiu. A tak se stala helma poznávacím znakem zpěvačky Bee. Mezi konzumenty kokainu se jí například říkalo Yellow Bee.

 

 Traduje se, že v té době, když k ránu potkal známý známého s monoklem, zdravil ho posměšně: byl bebop?

 Zní to neuvěřitelně, ale ani později, když bebop už nevyvolával vlnu nepochopení nenašla Kathether klid. V té době bylo běžné, že skladatelé bebopových písní použili cizí skladbu, pozměnili pár not a skladbu vydávali za svou, aby se vyhnuli autorským poplatkům. A tak se často stávalo, že rozlícený okradený skladatel poznal svůj motiv. Neváhal uchopit první předmět, který mu přišel do ruky a mrštil jej na nebohou Bee Kathether..

 47. SJD jsou poctou jazzovému zpěvu a především všem neznámým hrdinům jazzu.

 Antonín Černínský, sekretář